03.09.2015

Čtyři stovky modulových rekvalifikačních programů budou po skončení projektu k dispozici všem. Projekt „UNIV 3“ navazuje na projekty „UNIV“ a „UNIV 2 KRAJE“, které se zaměřily od roku 2005 na postupnou přeměnu středních odborných škol v centra celoživotního učení.

Cílem projektu UNIV 3 je zkvalitnit systém rekvalifikací. V praxi to znamená ověření a uznání výsledků neformálního vzdělávání, v němž jsou uznávány dovednosti a znalosti, které si osvojili zájemci o novou profesní kvalifikaci během života i mimo školu. Závěrečná zkouška celého procesu probíhá podle hodnoticích standardů Národní soustavy kvalifikací (dále jen NSK) a díky tomu je získaná profesní kvalifikace uznána zaměstnavateli v celé ČR.

Princip vzdělávání v profesních (dílčích) kvalifikacích může urychlit a zlevnit vzdělávání dospělých v produktivním věku. To je nezbytné v situaci, kdy se Česká republika snaží dohánět špičkové státy v oblasti dalšího vzdělávání a kdy firmy složitě hledají (navzdory rostoucí nezaměstnanosti) pro konkrétní práce kvalifikované pracovní síly.

„V rámci projektu UNIV 3 již byly připraveny přes čtyři stovky konkrétních modulových rekvalifikačních programů, které budou po ukončení projektu k dispozici všem subjektům poskytujícím rekvalifikační vzdělávání,“ říká Renáta Drábová, hlavní manažerka projektu UNIV 3, jehož řešitelem je Národní ústav pro vzdělávání.

 

Projekt UNIV 3 ověřil funkčnost Národní soustavy kvalifikací

Zásadním a výchozím prvkem projektu UNIV 3 bylo od počátku navázání vytvářených vzdělávacích programů na standardy Národní soustavy kvalifikací, tedy na oficiální databázi dovedností a znalostí potřebných pro úspěšné složení zkoušky v konkrétních profesních kvalifikacích.

V rámci projektu bylo uskutečněno bezmála 700 pilotních ověření pro různé kvalifikace. Přitom na začátku projektu bylo v NSK schváleno jen asi 300 standardů profesních kvalifikací. Pilotáže v praxi ověřily nejen kvalitu vytvořených vzdělávacích programů, ale právě i nastavení požadavků obsažených ve standardech NSK. K pilotním ověřováním se vyjadřovali především zaměstnavatelé v krajích, autorizující orgány a úřady práce.

„Školy jako tvůrci a poskytovatelé dalšího vzdělávání nabyly jistotu. Po určitých počátečních rozpacích, jak pilotní ověřování zvládnou, musel naopak management projektu odmítat ve finální fázi školy a vzdělávací instituce, které se nabízely, že by pilotovaly další a další profesní kvalifikace,“ uvádí manažerka projektu Renáta Drábová.

Zdroj: Řízení školy, PhDr. Markéta Růžičková